POŘIZOVÁNÍ FOTOGRAFIÍ A JEJICH SDÍLENÍ NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH

Jak je to s pořizování a sdílením obrazových a jiných záznamů na sociálních sítích? Jaké fotografie mohu pořizovat a sdílet, a jaké nikoliv? Stále více uživatelů sociálních sítí řeší podobné otázky. Problematika sdílení cizího obsahu však není černobílá a je potřeba od sebe oddělit jednotlivé typové kategorie situací, které mohou nastat.

Fotografie, jejichž zobrazení podoby člověka neumožňuje určit jeho totožnost

Podle občanského zákoníku lze pořizovat fotografie pouze se svolením dotyčného, nicméně jen za předpokladu, že se jedná o takové zachycení podoby člověka, na jehož základě bude možné určit jeho totožnost. Lze se s určitostí domnívat, že pořízení fotografie, na které se vyskytuje shluk osob, jež nelze podle fotografie bezpečně identifikovat, nepodléhá zákonnému souhlasu. Jedná se například o Fotografie neznámých lidí, vyskytujících se na veřejném prostranství. Takové fotografie lze tedy i bezpečně sdílet na sociálních sítích. Opačná situace logicky nastává v okamžiku, kdy je dotyčný na fotografii vyobrazen tak, že lze určit jeho totožnost. Bude se jednat o takové fotografie, na kterých jsou jasně vyobrazeny rozpoznatelné obličejové rysy dotyčné osoby.

Fotografie, jejichž zobrazení podoby člověka umožňuje určit jeho totožnost

Jak bylo řečeno již shora, pořízení takové fotografie jednoznačně vyžaduje souhlas zachycené osoby. Existují však případy, ve kterých není souhlas vyžadován. Jedná se o následující případy:

1. podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob
2. podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu
3. Podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství

V praxi to znamená, že lze pořizovat fotografie či jiné záznamy, pokud například pochází z kamerového systému ve vaší provozovně či domě. Je ale potřeba upozornit, že kamera, pokud je připevněna na fasádě nemovitosti, nesmí snímat celou ulici a měla by být namířena kupříkladu na vstup. Pořizovat fotografie či záznamy je povinna strpět úřední osoba, ovšem jen ta, která vystupuje v záležitosti veřejného zájmu, tedy nikoliv ta, která je v době pořízení fotografie mimo službu. Nakonec je třeba i zmínit případy, kdy se obrazové či jiné záznamy pořizují k vědeckým, uměleckým, tiskovým, rozhlasovým a televizním účelům. S takto získanými materiály však nemohou média nakládat zcela svévolně, ale tak aby zachyceným osobám nepůsobila nedůvodnou újmu.

Sdílení fotografií podléhající autorské ochraně

Podle občanského zákoníku je možné rozšiřovat podobu člověka, stejně jako u pořizování záznamů jeho podobu zachycujících, jen s jeho svolením. Pokud tedy máte svolení jak k samotnému pořízení fotografie, tak i k jejímu rozšiřování, můžete ji volně sdílet a samotná fotografie je vaším autorským dílem. V případě, že byla fotografie již jednou samotným autorem na sociálních sítích sdílena, je možné takovou fotografii znovu sdílet. Důvodem je, že autor fotografie dal podle občanského zákoníku souhlas s rozšiřováním již tím, že fotografii sdílel. Uplatní se však korektiv, podle kterého platí, že svolení autor dal pouze k rozšiřování obvyklým způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat. V praxi to tedy znamená, že autor fotografie předpokládá, že bude šířena po určité sociální síti, nikoliv třeba na všech. Zároveň platí, že taková fotografie nemůže být určena ke komerčním účelům, pokud nebyla udělena licence k jejímu užívání. Jestliže sdílíte fotografii k nekomerčním účelům, nemůže z vás její autor prakticky dostat žádnou náhradu. Problémem však může být, pokud zasáhnete do práv jiného, například poškozením na cti a lidské důstojnosti osoby. Jinými slovy, budete podobu člověka sdílet dehonestujícím způsobem či karikovat. Jiná situace pak nastává, když jde o veřejně činnou sobu a její jednání a chování odpovídá její karikatuře, viz rozhodnutí NS ve věci Pitomio.

Závěrem lze zmínit, že omezení ve sdílení obsahu na sociálních sítích nespočívá pouze v platné zákonné úpravě, ale zpravidla je i obsahem individuálních podmínek sociálních sítí, s kterými jejich uživatelé vyjadřují souhlas již samotnou registrací. Sociální sítě pak většinou omezují sdílení obsahu motivovaného rasovou, etnickou, náboženskou či jinou nesnášenlivostí. Samozřejmostí je také zákaz šíření dětské pornografie a jiných materiálů, jejichž zveřejňování může porušovat trestní ale i jiné předpisy.