JE ŘIDIČ ODPOVĚDNÝ ZA NEPŘIPOUTÁNÍ SPOLUJEZDCE BEZPEČNOSTNÍM PÁSEM?

Ústavní soud se ve svém nálezu vyjádřil k tomu, zda má řidič automobilu povinnost zajistit připoutání ostatních spolujezdců bezpečnostními pásy

Jedná se o nález sp. zn. II. ÚS 492/17 ze dne 17. dubna 2018, kterým Ústavní soud zamítl ústavní stížnost stěžovatele, který způsobil autonehodu, kdy pod vlivem alkoholu nezvládl průjezd zatáčkou v důsledku nepřiměřené rychlosti, převrátil vozidlo na střechu a v důsledku toho zemřel jeho bratr sedící na předním sedadle spolujezdce.

Obecné povinnosti řidiče podle zákona

Řidič má podle § 5 odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, obecnou povinnost zajistit bezpečnost přepravované osoby nebo zvířete a bezpečnou přepravu nákladu. Řidič má dále podle § 6 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích povinnost být za jízdy připoután, je-li jeho vozidlo povinně vybaveno bezpečnostním pásem. Řidič je dále povinen poučit osoby starší tří let o povinnosti použít bezpečnostní pásy, ovšem pouze v případě, že řídí vozidlo s více než osmi místy k sezení kromě místa řidiče. Přepravovaná osoba je dále povinna dbát pokynů řidiče, a to zejména při nastupování a vystupování z vozidla.

Judikatura soudů

Judikatura soudů v otázce odpovědnosti za připoutání se přepravované osoby bezpečnostním pásem nebyla dosud sjednocená. Nejvyšší soud se v trestních věcech ustálil na právním závěru, že součástí obecné povinnosti řidiče zajistit bezpečnost přepravovaných osob je i povinnost zajistit připoutání bezpečnostními pásy. Pokud se tedy přepravovaná osoba odmítne připoutat, nemá řidič podle názoru Nejvyššího soudu vůbec zahajovat jízdu, a to i pokud by se jednalo o vozidlo vlastněné nepřipoutanou přepravovanou osobou.

Naopak v civilních věcech zastává Nejvyšší soud zcela opačný přístup, neboť zde podle jeho názoru řidič zásadně neodpovídá za splnění povinnosti přepravované osoby být připoutána, a tedy že z daného ustanovení zákona nelze dovozovat povinnost řidiče zajistit připoutání se přepravované osoby (s výjimkami, kdy to vyžadují jedinečné okolnosti spolujezdce, například jeho zdravotní stav nebo věk).

V judikatuře Nejvyššího soudu tak existuje zásadní rozpor mezi přístupem senátů jeho občanskoprávního a trestněprávního kolegia, který by měl být podle Ústavního soudu z důvodu předvídatelnosti práva jednotný.

Sjednocení Ústavním soudem

Podle názoru Ústavního soudu by obecná povinnost řidiče zajistit připoutání přepravovaných osob bezpečnostními pásy byla pro řidiče nepřiměřená zátěž, jelikož zákon řidiči ani nesvěřuje žádné právní prostředky ke splnění této povinnosti.

Z nálezu Ústavního soudu tak vyplývá, že pokud řidič přepravuje pouze dospělé, plně svéprávné osoby, které úspěšně absolvovaly autoškolu a mají zkušenosti jak s řízením motorového vozidla, tak se spolujízdou v něm, nemůže být v takovém případě řidič odpovědný za nepřipoutání těchto osob.

Ústavní soud také podotýká, že v současném pojetí materiálního právního státu nese odpovědnost za svou vlastní bezpečnost v prvé řadě sám každý dospělý plně svéprávný jedinec, pokud k tomu má v dané situaci dostatečné informace, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout, a dostatečnou možnost, aby svou bezpečnost mohl zajistit.

V tomto konkrétním případě však byl smrtelný následek způsoben jak porušením povinnosti zesnulého být připoután, tak porušením povinnosti řidiče neřídit vozidlo po požití alkoholu, tak překročení maximální povolené rychlosti. Proto Ústavní soud v tomto případě ústavní stížnost zamítl a konstatoval, že obecné soudy nemohly porušit žádné stěžovatelovo ústavně zaručené právo, jestliže jej shledaly vinným tak, jak je uvedeno v napadených rozhodnutích.

Tento nález však může mít velký dosah pro budoucí rozhodovací praxi jak obecných soudů, tak vyšších soudů a to tím, že by měl především přispět k jednotnějším rozhodnutím soudů v otázce odpovědnosti řidiče za připoutání spolujezdců.